Přerámování – ne, nebudeme tady mluvit o obrazech, budeme mluvit o psychologické technice, která by nám mohla v těchto dnech hodně pomoct... a že to budeme potřebovat! Respektive, budu o ní mluvit tak, jak jsem ji pochopila já. A za mě je to jeden z nejkrásnějších prostředků, které mám k dispozici zdarma a pořád.
Jedná se o to, že se na problém podíváme z jiného úhlu pohledu. Vzpomínám si na jednu z našich dovolených na statku v Rakousku. Bydleli jsme u tradiční selské rodiny, měli desítky krav, každý den se tam narodilo telátko, mléko a máslo jsme měli domácí, za pár euro i lahev domácího moštu k snídani. Vajíčka na měkko uměla paní domu taková, že na ně dodnes vzpomínáme. Měli pár pokojů na pronájem, a tak, když jsme tam zůstali jako jediní hosté, pozvali nás večer na návštěvu, do jejich velké kuchyně, kde se už po generace scházejí třikrát denně všichni na jídlo.
Ptali jsme se, jak žijí, jak se mají. Pracují každý den v týdnu, léto je pro ně sezóna, to se pracuje od rána do večera. Zima je odpočinek a spočívá to v tom, že práce je každý den, ale ne od nevidím do nevidím. A jsou šťastní. A dovolená? Zářily jim oči, když říkali, jak skvěle se mají. Jezdí jednou za dva roky na podzim na čtrnáct dní... Žijí s přesvědčením, že se mají krásně. A já jim to věřím a možná i tak trochu závidím.
A tak mě tento příběh napadá teď, kdy se všichni bojí, jak to dopadne. Jak na nás dopadne krize. Jak budeme podnikat a žít. Málokdy slyším, že by se někdo bál, jestli zvládneme zůstat pár týdnů zavření doma jen s těmi nejbližšími. Jestli dokážeme mít tak těsný kontakt. Najdeme si cesty jak se sblížit a jak si dát prostor? Najdeme si způsob, jak být v kontaktu s okolím, a jak si to všechno co možná nejlíp užít?
I u nás je to chvílemi těžké, občas má někdo tu svoji chvilku, ať už je to strach, nejistota, napnelismus nebo cokoliv jiného. I přesto, že podmínky máme skvělé, jsme čtyři, máme se rádi ;) a máme dům se zahradou, kde je teď plno práce. Pracujeme z domu a tak máme stále co dělat. Nehledě na to, že nejsme zvyklí vyhledávat atrakce, takže nemusíme překonávat překážky nudy. Přerámování se přesto věnuju skoro každý den. Protože máme svoji hlavu, které se sem tam raději věnuje litaniím nad tím, jací jsme chudáčci. Ale to je jen její problém, my ji poslouchat nemusíme.
Jde o to, podívat se na svoje trable tak, že najdete pozitiva... máte teď hodně času, protože jste doma? Přesedlejte z nudy na nadšení z toho, co všechno můžete udělat... a pozor! Lehké to nebude, ale jde to! Kromě toho ukážete třeba dětem cestu. Můžete každý den hodinu cvičit (a nepotřebujete k tomu outfit, podložku, koupený kurz ani nic jiného, youtube a volně dostupná videa úplně postačí), můžete si doma uklidit podle Marie Kondo (a že ten úklid přináší zázraky si přečtete už brzy v našem dalším článku), můžete se konečně naučit anglicky... a třeba místo najatého učitele můžete za drobný poplatek (nebo pár palačinek) najmout své děti. Můžete každý den zavolat třem vzdáleným příbuzným, přečíst knížky, podívat se na klubové filmy a nebo šít roušky...
Máte trable s tím, že chodíte do práce, kde je to teď většinou dost nebezpečné, jste unavení a vyčerpaní? Přerámujte si každé ráno svoji situaci do vděčnosti za to, že nebudete bez peněz, že můžete pomáhat lidem. A za to, že se třeba nerozvedete po měsíci s manželem na padesáti metrech čtverečních. Možná i za to, že vaše děti budou muset chtě nechtě poporůst a zapojit se do toho, aby všechno šlapalo. A vždycky se můžete podívat na to, jak pomoci kolem sebe - třeba tím, že kolegyni v práci uděláte čaj a úplně stejně unavenou bytost potěšíte... třeba zítra ten čaj bude čekat na vás.
Co řeším já? Jak poskládat vaření, práci, domov, sebe. V arki bych nejradši chrlila jeden blog za druhým, doma je všechny zahrnula dobrým jídlem a láskou... a nakonec v sobotu dostanu bobříka mlčení :) a prohlášení, že zatímco TO všem napadá plíce, mě TO evidentně napadlo mozek :)))). V architektuře mají všichni čas řešit své domovy, ale nikdo, s kým bych já potřebovala návrhy zkonzultovat, moc nefunguje. Takže se snažím... snažím se každý den naplánovat, být v kontaktu, trochu cvičit, pracovat, uklízet, vařit... a šít. Roušky. A udržet se v dobré náladě (ten nejtěžší úkol).
A uvědomuju si mnohem víc než před tím, že i když jsme všechno mohli, nemuseli vyjít ven jen v něčem, co vás po pěti minutách spolehlivě udusí, dodržovat karanténu, mít strach... neměli jsme pořád pocit, že se máme krásně. Nebo aspoň z 80% pocity opravdového štěstí. Byli jsme unavení, podráždění, sem tam vystrašení. Jasně, a schválně mi prosím napište vy, kdo jste tak žili - z 80% šťastně??? A tak mám pocit, že ať se doma válíme a nudíme, nebo jsme úplně hotoví z práce, do které teď přes všechna nebezpečí musíme... že náš největší úkol je začít být šťastní. Skoro pořád! A myslím to úplně vážně. Protože teď je to o extrému, ale nikdo z nás už si moc nevzpomíná, že když všechno šlo, bylo to s pocity hodně podobné.
A tak tady pro vás mám jednu výzvu... pokaždé, když nebudete úplně happy, při každém malém heknutí, povzdechu nebo třeba i šílené zuřivosti... přerámujte do štěstí a pozitivních pocitů. Jde to a je to jen zvyk. Vám pomůže určitě, a uvidíte, že pomůže i vašemu okolí. A jak budeme žít? Možná, že s uměním přerámování si pikniky v lese za naším městem užijeme s tímto uměním mnohem víc, než drahou dovolenou. Možná zjistíme, kolik fajn lidí kolem nás žije. Možná si upevníme vztahy v rodině. Možná začneme míň utrácet a podpoříme u toho místní firmy. Možná... bude už všechno jen růžové, protože už budeme všichni vědět, že nezáleží na tom, co se kolem nás děje, ale na tom, jak my se k tomu stavíme...
A možná už na mě teď někdo volá Chocholouška, ale mě to neva;) pokud to alespoň pár lidem pomohlo přehodit výhybku k lepšímu životu.
Přečtete si i další články?
DOPŘEJTE SI LESNÍ KOUPEL
O UTĚRKÁCH A ZÁSTĚRÁCH Z LAPUANU
O CHALUPAŘENÍ PODLE ARKI
O HRNCÍCH TOOLS
O PODZIMNÍM PEČENÍ